Z latinskoamerických tanců přímo čiší temperament lidí žijících v zemích, kde tyto tance vznikly. Vyprávějí nám příběhy o milostném vzplanutí, vášnivém milování, ale také o nešťastné lásce, rozporech mezi partnery nebo dokonce o napínavém souboji.
Pro tyto tance se někdy používá zkrácený výraz - latinské. Je pro ně charakteristické volnější držení v páru, než které můžeme spatřit ve standardních tancích. Také oblečení není tak svázané – zvláště dámské kostýmy, které doslova překypují pestrobarevností, jsou čím dál tím kratší. Mají totiž zdůraznit to, že dámy v latinských tancích partnera svádí, a tak čím je kostým přiléhavější a víc sexy, tím více podtrhne charakteristiku tance.
Mezi soutěžní latinskoamerické tance patří: samba, cha-cha, rumba, paso doble a jive.
Samba
Samba je známá především díky karnevalu v Riu de Jaineru, kterým začíná postní období. Tento karneval, pestré oděvy a hlučné veselí mají lidem pomoci dlouhý půst přečkat.
Samba je jedním z mála latinskoamerických tanců, který se tančí podél sálu. Původ samby je zcela jasný – byla to Brazílie, konkrétně Rio de Janeiro, kde samba vznikla. V sambě se míchá kultura portugalských přistěhovalců s kulturou afrických otroků, kteří pracovali na tamních plantážích. Našli bychom v ní také indiánské tance, které tančili původní brazilští Indiáni. Během druhé světové války se samba dostala do Anglie, kde došlo k její standardizaci.
Cha-cha
Cha-cha je tanec vyloženě veselý a rozverný, je to tanec dvou lidí, kteří spolu flirtují a navzájem se svádí.
Cha-cha, někdy také nazývaná cha-cha-cha podle tří základních přeměnných kroků, je velmi podobná rumbě. Cha-cha je ale tanec mladší - zrodila se na Kubě v roce 1953, inspirovaná tancem mambo, jazzovou hudbou a lidovými tanci. U cha-chy dokonce známe jejího zakladatele – byl jím Enrique Jorrín. Cha-cha se ze své rodné Kuby dostala do Evropy vcelku brzy. Již na konci 50. let ji zbystřili odborníci na společenský tanec a upravili ji tak, aby se mohla tančit také na soutěžích.
Rumba
Tento tanec v sobě skrývá různorodé pocity od vášně, až po smutek i stesk. Je to tanec pomalý, ale o to náročnější na správné provedení kroků a figur. Tančí se ve 4/4 rytmu v tempu 28-31 taktů za minutu.
Rumba je mezi soutěžními latinskoamerickými tanci nejstarší. Její původ bychom hledali na Kubě. Rumba je tedy ovlivněna kulturou afrických otroků i španělských kolonizátorů, kteří na Kubu přivezli své lidové tance. Původně nevyjadřovala jen vášnivé vztahy mezi lidmi, ale měla též melancholický tón, za kterým se skrýval stesk po domově a těžká práce na plantážích. Do Evropy se rumba dostala na počátku 20. století a zejména ve třicátých letech se stala velmi oblíbenou. Dnešní soutěžní rumba je hodně standardizovaná a oproštěná od původních latinskoamerických prvků. V současné době se můžeme setkat zejména s dvěma typy rumby – s rumbou čtvercovou, kde se první krok tančí na první dobu taktu a rumbou kubánskou, kdy tanečníci tančí první krok na druhou dobu taktu.
Paso doble
Tanec plný napětí, boje, vítězství i prohry – tento tanec Vás vtáhne do děje!
Paso doble je jediným latinskoamerickým tancem, který má původ v Evropě, a sice ve Španělsku. Znázorňuje boj toreadora s býkem, kdy muž představuje toreadora a žena červený šátek, který toreador používá k tomu, aby býka rozdráždil. Paso doble vlastně na malý okamžik přemění taneční parket na býčí arénu – v tanci můžeme vypozorovat různé úskoky a úhyby, útoky, malé i velké vítězství, které je v tanci znázorněné tzv. korunami.
Jive
Jive je tanec veselý, bezstarostný a odlehčený. Tančí se ve 4/4 rytmu rychlostí 36-44 taktů za minutu.
Jive je swingový tanec. Vychází z rock-and-rollu a ze swingu. Kořeny má ovšem v tanci zvaném jitterbug (opět tanec otroků, později převzatý a upravený americkými indiány jako jejich válečný tanec). V Evropě se objevil za 2. světové války a následně byl anglickými učiteli standardizován.
Zpět - seznam článků